Ekologická bilance odvětví sportovních potřeb v číslech

Je dobře známo, že celosvětový průmysl sportovního zboží má obrovský ekologický problém. Připravili jsme však některá čísla, abychom zachytili rozměry, se kterými se zabýváme.

Pro mnohé může být těžké si představit, že sport, ta nejkrásnější věc na světě, tak dramaticky přispívá ke znečištění životního prostředí. Nejlepší je tedy začít u individuální bilance sportovce.

Bylo by jistě nespravedlivé měřit ekologickou stopu hokejistů například zabalených v těžké výstroji, většinou na cestách na ledových plochách, které jsou draze chlazené. Ani jezdci formule 1 rozhodně nejsou nejvděčnější ze všech příkladů – nadměrné cestování po světě a spalování paliva. Začněme tedy těmi „nejzelenějšími“ sportovci, kteří údajně existují – běžci.

Časopis Runner's World kdysi zaznamenal roční klimatickou stopu statisticky průměrného člověka, který je nadšený z běhání: 3 páry běžeckých ponožek (40 kg CO2), 3 páry běžeckých bot (215 kg CO2), 2 běžecké šortky (50 kg CO2 ), 1 punčochové kalhoty (35 kg CO2, 1 běžecká košile 25 kg CO2), 1 náplň prádla za týden (120 kg CO2). Výsledkem je kolem 485 kg CO2, které běžci způsobí. A které jen málokdo zodpovědně kompenzuje.

Dokonce i sportovní značky, jako skuteční producenti těchto emisí, dělají málo pro to, aby minimalizovali svou stopu. Naopak. Rozmach zažívá zejména běžecké a fitness vybavení. Velké značky lámou prodejní rekordy za prodejními rekordy. Ročně se prý prodá 20 miliard „sportovek“. Maximálně 3 až 4 %, většinou tenisky, mohou tvrdit, že následují nějaký udržitelný koncept – obvykle stačí recyklovaný svršek.

Jen velmi málo firem po sobě chce uklízet. Hlavně ne ty velké. Tam by kompenzace, tedy opatření k odstranění alespoň takového množství CO2 ze vzduchu, kolik jste sami přidali, znamenaly vysoké náklady v milionech, ne-li miliardách. Nemluvě o tom, jak moc by se ztratila drahocenná marže, kdyby byly levné plastové materiály jako polyester nebo jednoduché termoplasty nahrazeny udržitelnými materiály.

Obecně platí, že většina sportovních značek si ráda věci usnadňuje. Přestože jsou alespoň recyklované materiály energeticky úspornější a šetrnější k životnímu prostředí, ale o něco dražší, k dnešnímu dni je z recyklovaného materiálu vyrobeno jen něco málo přes 10 % všech plastů v textilním průmyslu.

Většina plastových výrobků, jako jsou boty nebo funkční košile, se buď spálí, nebo skončí na skládkách, „nejlépe“ v nejchudších zemích. A protože tam často chybí infrastruktura, rychle znečišťují přírodu, zejména vodní plochy. Mimochodem, polyesterové textilii trvá 200 i více let, než se v přírodě rozloží – často s chemickými látkami nebo těžkými kovy.

Ve skutečnosti není znečištění půdy a vody způsobeno pouze běžnými odpadními produkty. Zejména plastové textilie, které se pravidelně perou, vytvářejí při každém praní drobné mikroplastové částice. Ty nemohou být zachyceny standardními filtry a končí v řekách, jezerech a mořích. Podle odhadů už v oceánech plave 500 000 tun takových plastových částic - nežádoucí rybí potravy, která později končí v našem trávicím traktu.

Ve skutečnosti jsou to jen nejviditelnější stopy průmyslu sportovních potřeb. Je tedy na nás, zda v budoucnu zvolíme materiály na bio nebo recyklované bázi před konvenčními produkty, dobře si rozmyslíme, zda běžeckou botu či funkční košili vyhodit, případně zda je lze opravit, darovat či jinak recyklovat. Možná neděláme žádnou laskavost velkým sportovním značkám – ale rozhodně tím děláme laskavost naší planetě.